Pán Prstenů

Dostala jsem nelehký úkol: - napsat obsah knihy pána prstenů. A proč nelehký? Zkuste napsat dějiny lidstva této planety, obsáhnou události, emoce, hrdinské činy, příběhy jednotlivců a pravdy přesahující meze vznešenosti. Anebo víte co? Zkuste to ve světě naprosto jiném a přesto tak důvěrně známém. Pokusím se vám nastínit co tato kniha (nebo spíše příběh jedné kolosální mytologie) znamená pro mě a co mi dala.
Lotra jsem přečetla na prvním stupni gymplu a po pravdě v tomhle věku je až přespříliš nebezpečný. Celé dny ve vaší mysli žijete mimo tento svět. Neustále se vracíte k prožitým (nepřečteným!) situacím. Pořádně s váma psychicky zatřesou. Chcete se rozeběhnou do kraje a Gondoru a jste nešťastní, když si náhle uvědomíte realitu. Jenže tohle dílko má silný duševní podtext. Do kontextu strhujícího příběhu skutečný hrdina- Tolkien- dokázal unést moralní hodnoty, děsivost, smích, lásku, ale především věrné přátelství, ušlechtilost a vznešenost minulosti. Tohle je myslím pravé míso na to, abych dodala, že Lotr je jen část celku. Lotrovi předchází Hobit, dílečko určené dětem, které ovšem mírně naráží na hlavní hrdiny Lotra- hobity a prsten. A ještě dále do historie je rozvádí Silmarillion- mírně komplikovaný, ale perfekcionisticky propracovaný do detailu. Není divu vždyť J.R.R. jej vytvářel po celý svůj život. Monstrózní dílo je objasňováno mnoha dodatky menšími příběhy , několika dopisy a životopisy. Tolkien se odvážil vytvořit něco, co nemohl dokončit. Začal dějiny a tím se dobrovolně vzdal konce. A najednou píšu úplně o něčem jiném, o člověku- stvořiteli, který vymyslel zcela nové jazyky a umně je ovládal, o profesoru anglistiky, lingustidi a filologovi, skutečném mistru ve svém oboru, člověku s neuvěřitelnou fantazií. Takže zpátky k našemu světu, pokusím se (a to zdůrazňuji) objektivně popsat hl. linii příběhu, bez emocí, subjektivního zaujetí, minim. charakteristikou postav. Mým cílem je nabídka k přečtení. K prožití skutečného příběhu (protože tam uvnitř je opravdový), který vám dá hodně, je v něm totiž moudrost jednoho a všech životů. A pak možná pochopíte o čem jsem vlastně psala.

Hobit
(the Hobbit or there and back again)

Toto je hodně starý příběh. Příběh o čarodějovi, 13 trpaslících a jednom hobitovi. Ten hobit se jmenoval Bilbo Pytlík. Jednou ze zdvořilosti pozval nějakého starce na čaj a jeho život se rázem změnil. Druhý den měl v hobití noře trpaslíky a vydal se s nimi za dobrodružstvím. 6ádný hobit nevyhledává dobrodružství, ale Bilbo patřil spíše k Bralům. Ti trpaslíci se jmenovali Dvalin, Balin, Kili a Fili, Dori a Nori, Ori, Oin a Gloin, Bifur, Bofur, Bombur a Thorin Pavéza syn Thraina, syna Thororova. A ten čaroděj se jmenoval Gandalf. A že znal Bilba, to nabyla náhoda, protože znal i jeho předky. Zkrátka a dobře Thorin byl potomek Králů pod Osamělou horou. V hoře se nacházelo nesčetné bohatsví, ale obsadil jej, drak Šmak. Bilbo se knim přidal jako lupič.
Vydali se na cestu plnou strastí. Jeli v noci, ve dne a v lese na ně čekalo první dobrodružství. Viděli oheň a vyslali Bilba jako zvěda. Byli to zlobři a pochytali všechny trpaslíky včetně Bilba. Jediný Gandalf udržoval zlobry mluvit až do svítání a s prvním slunečním paprskem obři zkameněli. Družině docházeli potraviny a jedinou jejich nadějí byla Roklinka sídlo nejmoudřejšího z elfů, Elronda. Elrond přečetl mapu s měsíčními literami. V té mapě se psalo o Durinově dni, novém trpasličím roku, klíči a tajných dveřích.
S tímto se tedy vydali na cestu přes Mlžné hory. Potkala je bouře a oni se museli schovat do jeskyně. V noci je však napadli skřeti a zajali je (mimo Gandalfa). Tehdy se osvědčil Gandalfův GLAMDRING a Thorinův ORKRIST. Meče, jenž vyrobili horští elfové pro války se skřety. Všechny se podařilo vysvobodit až na malého hobita. Ten se vydal jinou skřetí chodbou. Omylem sáhl na nějaký prsten, jenž patřil Glumovi. Glum byl ohavné zvíře a Bilbo měl co dělat, aby mu unikl, Glum totiž nepohrdl ani hobitem. Protože prsten nechal svého nositele zmizet, proklouzl hobit lehce i mezi skřetími strážemi. Samozřejmě, že i Bilbo nalezl zbytek družiny a přibral u nich na váze hrdinství.
Když je napadli skřeti a vrrci, k útěku jim pomohli orlové. Ti je zanesli k Meddědovi, člověku, jenž na sebe bral podobu medvěda. Medděd je doprovodil až j Temnému hvozdu a pak jím dal sbohem. V Temném hvozdě nesměli opustit stezku jinak by měli pramalou šanci najít cestu ven. A přece je s cesty zlákala světla ohňů elfích slavností. To však neměli dělat, neboť je zajali obří pavouci. Bilbo je vysvobodil a stoupal v jejich uznaní k němu. A dostal další příležitost, ve které mohl hobit prokázat svou užitečnost. Trpaslíky zajal elfí král a uvrhl je do žalářů. Bilbo si navlékl prsten a ukradl stráži paláce klíče. Vše provedl v době hodokvasu. Jediná cesta úniku byla v sudech vína, které elfové posílali do Jezerního města lidem. Cestu po řece v sudech přežili ve zdraví a lidé z Jezerního města je uvítali tak vřele, jak uměli. Vítali totiž budoucího krále pod horou.
Trpaslíci se ihned vydali k hoře. Celé dny trávili na římse u tajných dveří a ne a ne je otevřít. Když v tom si Bilbo vzpomněl na mapu a klíč a tunel byl rázem otevřen. Samozřejmě, že Bilba vyslali na průzkum. Uprostřed hory sídlil Šmak a ležel na pokladu. Bilbo vzal jeden pohár, neviděn drakem utíkal pryč. Trpaslíci se z radosti zavázali hobitovi až do konce života službami. Jenže drak si všiml, že mu chybí cennost a zatarasil tajný vchod. Teď tedy zůstala družina uzamčena v hoře. Potřetí se šli do nitra hory podívat všichni. Drak nebyl doma a tak se kochali pohledem na svůj majetek. Ale ten nejcennější vlastnil Bilbo - Tharainův ARCIKAM - obrovský diamant. A kam se poděl drak? Odletěl a zničil jezerní město, ale zaplatil životem. Bard zabil draka šípem. Jakmile se lidé zbavili Šmaka vydali se za pokladem. Trpaslíci se však opevnili v hoře. Tehdy Bilbo udělal velmi zajímavou věc. Moc dobře věděl, že Thorin pátrá po Arcikamu. Když měl službu vzal Arcikam a dal jej Bardovi, aby jej vyměnil za část pokladu. Thorin mínil Bilba uškrtit za to, co udělal, ale Gandalf tomu zabránil.
Thorin poslal zprávu Dainovi z jeho rodu a ten přitáhl s armádou. Mezi Bardem a Thorinem vzrůstalo napětí a pak vypukla válka - ale jiná. Skřeti napadli osamělou horu a byli jich tisíce. Družina se spojila s elfy i jezerními lidmi a Dainem. Přišel i Medděd a orlové. Skřety porazili, ale padl sám král pod Horou. Thorin se na smrtelném loži omluvil Bilbovi. On umřel, ale jeho lid zvítězil. Padli i Fili a Kili, snad proto, že byli nejmladší.Thorinovi dali do ruky Arcikam na hrob Orkrist. Meč zazáří vždy, když se blíží nepřítel. V Hoře se usídlil Dain a vládl dobře.
Písně a básně, proroctví i bájná slova na mapě se tedy vyplnila.
Bilbo s Gandalfem se vrátili do kraje. Bilbo byl považován za mrtvého a měl co dělat, aby získal svůj majetek zpět. Občas za ním přišli Gandalf s Balinem a dali se do řeči o starých časech. Však toho spolu mnoho prožili.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV: BILBO - Odvážný a statečný, chytrý a důmyslný, hodný a dobrý přítel - rád se oddával vzpomínkám a vyprávění

THORIN - hrdý, ale přátelský, odhodlaný a statečný, příliš chtivý

GANDALF - velice moudrý a mocný čaroděj - s neoblomitelnou vůlí, přesto se stává důležitým přítelem - jeho přítomnost podporuje lásku a statečnost - byl obdarován mocí předvídat a ovládat mysl - tajemný, ale se svými přáteli jedná upřímně - pokud se dílo povede umí projevit svojí spokojenost

HODNOCENÍ DÍLA: - děj příběhu je vložen do pohádkového příběhu, jsou v něm ale vylíčeny i skutečné problémy lidí - kniha je psána poutavě a dobrodružně, aby čtenáře zaujala - celkově je kniha psána jako dílo pro oddechové čtení

Společenstvo prstenu

Bilbovi se již blížili 111. narozeniny (i když na hobita stále nízké). O těchto narozeninách předal své dědictví Frodovi, svému synovci. A když dědictví, tak celé i s Prstenem. Bilbo tedy odešel pryč. Gandalf se stal i Frodovým přítelem a odhalil mu podivnou věc. Prsten, jenž mu dal Bilbo, nebyl jen tak ledajaký prsten. Vykoval jej Sauron a soustředil do něj veškerou zlou moc. Prsten si podmanil každého svého nositele. Nositel nestárl, ale Prsten jej ovládal. Nedal se zničit a zahodit ho by bylo příliš riskantní. V zemi Mordor rostl stín a sháněl se po Prstenu. Ostatní malé už měl, jenom Tři a Jeden mu chyběli. Gandalf pobízel Froda, aby odešel z Dna Pytle a z celého Kraje. Aby šel co nejrychleji do Roklinky. Frodo vyčkával. Gandalf se už neobjevil a situace se horšila. Stín vyslal devět černých jezdců pro Prsten. Frodo prodal Dno Pytle Pytlíkům ze Sáčkova a jakoby se odstěhoval do Rádovska, kde vyrůstal. S sebou vzal Sama Křepelku, který omylem vše vyslechl. A ještě někdo věděl o tajemství: Smělmír Brandorád (Smíšek), Peregrin Bral ) Pipin a Cvalimír Bulva (Cvali). Jednou viděli Bilba, jak zničeho nic zmizel. Pipin a Smíšek nechtěli Froda opustit a tak šli s ním. Frodo musel ke Starému hvozdu. Prstencové přízraky se však už ptali po Frodovi. Starý hvozd byla divočina a podivné místo. Stromy chodily a cesty se sami přemisťovaly. Jedna stará vrba dokonce sežrala Pipina a Smíška. A pak se objevil Tom Bombadil, pán Hvozdu. Veselý mužík, ale více zpíval, než mluvil. U něj si odpočinuli a bohatě se najedli. Druhý den zamířili k hranicím hvozdu, které střežili Mohylové vrchy. Samozřejmě, že je polapili Mohyloví duchové, ale Tom zvítězil. Tom je poslal ke Skákevému poníku (hostinec), k panu Ječmínkovi Máselníkovi. Frodo se tu setkal s Chodcem - Aragornem. Lidé ho tu neměli rádi, ale Aragorn byl přítelem Gandalfa. Tak vyčetl Frodo z dopisu, který mu tady nechal čaroděj. Ráno ihned opustili hostinec, neboť stíny se stahovaly. V noci je Jezdci napadli a bodli Froda do ramene nožem. Naštěstí potrkali vznešeného elfa Glorfindela. Ujížděli k brodu přes řeku Bruinem. Najednou se objevili Černí jezdci, ale Frodo ujížděl na rychlém koni elfa. Dorazili do Roklinky a Elrond jej uzdravil. Frodík zažil nejedno příjemné setkání. Potkal tu Gandalfa, ale ten, kdo ho nejvíc potěšil byl Bilbo. Odešel totiž sem, do Roklinky. Elrond svolal radu, na níž se mělo rozhodnout, co s Prstenem. Frodo se přihlásil, že Prsten ponese. Na cestu mu s sebou dali Aragorna, Boromire (muži ze západu), Smíška a Pipina, Gandalfa, Legolase (elfa), Gimliho (trpaslíka). Vyšli ihned. Vláčeli se pustou krajinou a cesta je netěšila. Museli jít do Morie. Po nesnázích si umínili jít podzemní chodbou. Jen taktak unikli příšeře z jezera. Brzy je napadli skřeti v čele s Balrogem. Utíkali k můstku a poslední zůstal Gandalf. Skřety sice zastavil, ale zaplatil životem. Pro ostatní tro byla velká ztráta. Jejich stesk umírnil les Lórien, země elfů. Pan Celeborn a paní Galadriel jí vládli. Větší nádheru, než ve městě Galadhrin, nikdy nespatřili. Na čas měli pocit bezpečí a domova. Galadrielm vlastnila jeden ze Tří a vládla jím dobře. Nikdo z družiny nechtěl opustit tu nádheru, přesto se sem Frodo a Aragorn nikdy nevrátili. V elfích člunech se vydali po řece Anduině. Kousek dál za nimi pádloval Glum. Propluli mezi Argonath, Pilíři králů a Aragorn spatřil své předky. Teď se museli rozhodnout, co dál. Zdali jít do války o Gondor, nebo jít do Mordoru. Rozhodnutí leželo na Frodovi. Když byl sám, stalo se něco nečekaného. Boromir ostře nutil Froda, aby mu vydal Prsten. Skočil po něm, ale Frodo navlékl Prsten a utíkal pryč. Sam hledal svého pána a jen taktak chytil svého pánečka u člunu. A tak tedy Frodo a Sam pluli sami vstříc svému osudu - i za cenu života.

DVĚ VĚŽE

Během chvilky se u břehu rozpoutala bitva. Skřeti napadli družinu. a co víc, skřeti napadli Boromira. Aragorn vyslechl poslední slova Boromirova o Prstenu, ale z družiny o tom nikomu neřekl. Skřeti utekli, ale Pipina a Smíška vzali s sebou. Ti skřeti byli bojovní Skurut-hai.tedy služebníci Sarumana, Jenž sídlil v Železném pasu. Utíkali neskutečnou rychlostí, dokonce i ve dne. A hádejte, co chtěli po hobitech? Takže je nezabili.
Mezitím Aragorn, Gimli a Legolas šli po jejich stopách. Setkali se s Rohanskými jezdci a uzavřeli s nimi spojenectví proti nepříteli. Za pár dní dostihli Rohanští skřety a hobiti měli šanci utéci a také, že utekli. Neměli jinou možnost, než utéci do lesa Fangorn, i když je Celeborn varoval. V tom lese je však potkala hodná bytost. Ent Stomovous. Byl velký a šedý jako kůra stromů. Staral se o les, ale nebyl tu jediný Ent v celém lese. Pipin a Smíšek mu pověděli o Sarumanovi. Stromovous svolal radu Entů a vydali se na cestu proti Sarumanovi.
Když do lesa dorazili Aragorn s elfem a trpaslíkem, byli Enti s hobity dávno pryč. Přece tu však někoho potkali a pro ně dost vzácného. Bílí jezdec - Gandalf. Kdo by ho mohl přemoci?!
Ihned se vydali za Éomerem (rohanským jezdcem), do jeho sídla a za králem Théodenem. Gandalf lehce přemluvil krále, aby se spolčil s ním. Ujížděli chránit Helmův žleb před skřety. Aragorn stál po boku Eomerovi a Eomér po jeho. Aragornův meč Andůril neznal slitování a s výkřikem Elendil! Elendil! se vrhal do útoku. Ani Legolasův luk neznal odpočinku a Gimli se sekyrou nešetřil nikoho. Už hrozilo, že podlehnou přesile skřetů, v tom si ale razil cestu Stínovlas (kůň) a na něm Gandalf. Prohraná bitva se rázem změnila ve vítězství.
Brzy se vydali na cestu k Železnému pasu. Našli zde Stromovouse a zaplavený Orthank, v něm věznili Sarumana s Grímou Červivcem. Aragorn, Gimli, Legolas, Smíšek a Pipin si teď měli co povídat. I Gandalf se zdál změněný. Už nebyl Gandalf Šedý, ale Bílý. Sesadil Sarumana z čela rady čarodějů a vymohl na něm palantír. Skleněnou kouli níž se domlouval Saruman se Sauronem. Čaroděj ji měl v držení, přesto Pipina přemohla touha podívat se. Naslouchal hlasu Saurona a málem mu všechno vyzradil. Ale hobit se nedal. Naštěstí jej čaroděj včas odtrhl. Gandalf se na Peregrina nezlobil, ba dokonce byl hrdý na jeho duševní sílu.
Ani o jednom dobrodružství Frodo nevěděl. Se Samem totiž chytili Gluma (Sméagola) jak za nimi leze po horách. Glum toužil po Prstenu a Frodo to věděl zkrotil tedy Gluma pod přísahou na Miláška - Prsten. Ba co víc. Glum se rozhodl dovést je k Černé bráně do Mordoru. Frodo mu důvěřoval, ale Sam ne. Sice je bezpečně převedl přes močály, ale to mu na důvěře nedodalo. Glum je dovedl až před Černou bránu, ale přes ni projít by znamenalo jistou smrt. Ale Glum věděl o jiné cestě.
Po cestě k tunelu potkali Faramira a jeho družinu. Byli to bojovníci z Minas Tirith a Faramir byl Boromirův bratr. Froda a Sama však zasáhla krutá rána. Dověděli se o Boromirově smrti. Teď šel Frodo ještě z těžším srdcem.
Glumův úkol však spěl ke konci. Zcela jistě vedl hobity k Odule - příšeře s pavoučím tělem. Velmi ráda se zakousla do Froda, ale Sam bránil jak mohl. Nakonec Frodovi odebral prsten a vydal se na poslední etapu úkolu.
Froda našli skřetové a k velkému úžasu Sama, byl živý. Jenom jej uspal Odulin jed. Co však na plat Frodo padl do rukou Nepřítele.

Návrat krále

Gandalf s Pipinem uháněli do Gondorské říše. Král Denethor se chystal do války o Prsten. Stín v Mordoru spředl své sítě a začal je rozhazovat. Gandalf dorazil do Minas Tirith akorát včas. Denethor svolal celou svojí zemi, ale sám už dávno ztratil naději. Sauron jej zlomil a starý král propadl šílenství. Peregrin vstoupil do jeho služeb a stal se Gondorským mužem a vojákem.
Daleko od Pipina vstoupil Smíšek do služeb Rohanského krále Theodena, pána Marky. Rohanští, V čele s králem a Éomerem, se vydali na pomoc Minas tirinth a družina se nadobro rozpadla. Aragorn, Legolas a Gimli a Důnadani se vydali na stezky mrtvých. Do míst, kam živí nevstoupil a skupinu držela po hromadě jenom Aragornova vůle. Rozhodl se vyzvat k pomoci Mrtvé, nyní měli splatit dluh. Mezitím se nad Gondorem rozprostírala tma. Přišel Pán Nazgulů a v srdcích mužů pohasla poslední naděje. V tom se však přihnali rohanští Eorlovci a s bojechtivostí pobíjeli nepřátele. Théoden se byl statečně, ale Nazgul jej přemohl a král padl v bitvě. Tu se však náhle objevila Éomundova dcera Éowyn. Nazgul se ji chystal srazit k zemi - Smíšek neváhal a vrazil svůj mečík do temného pána. Éowin dílo dokonala a oba leželi na bojišti. Kdosi je zachránil a donesl do Minas Tirith. Král Denethor se upálil a chtěl upálit i svého syna Faramira. Pipin tomu však zabránil.
A pak přišel Král. Eledilův a Isildurův dědic, Důnadan a budoucí král Gondoru, Chodec Aragorn se vrátil ze Stezek Mrtvých a dovedl posilu. Bojovníci roztrousili nepřátele po okolí. Královi ruce, ruce uzdravitele, se dotkli Faramira a Éowen i Smíška a všech raněných. Nyní si konečně Éowin uvědomila, že Aragornovo srdce nebude nikdy patřit jí, a své dala Faramirovi. Po dlouhém odloučení se opět setkali přátelé Legolas, Gimli, dva hobitci, král Gondoru a čaroděj.
O tomto vítězství Frodo nevěděl. Ležel zbědovaně jako vězeň ve věži Cirith Ungolu. Sam byl na pokraji byl na pokraji svých sil i rozumu, ale láska k pánovi jej vehnala do věže. Tady nenarazil na odpor skřetů, ale jejich mrtvá těla. Šagratův a Gorbagův oddíl se navzájem pobili. Sam neohroženě našel Froda. Dal jej celkem dohromady a odvedl daleko od věže, byl si jist tím, že Stín obrátí své Oko na ně. Toho si byl vědom i Gandalf, A proto vyjeli vykonat poslední bitvu přímo před brány Mordoru. Bitva ještě nepropukla, ale čarodějovi se povedlo upoutat pozornost Oka.
Frodo a Sam se neúprosně blížili k Hoře Osudu. A jednoho dne stanuli u Puklin Osudu a objevil se tu i Glum. V zápalu chvění Prstenu ukousl Frodovi prst i se zrádným kroužkem a spadl do Pukliny. Bez něho by Frodo Prsten nikdy nedal. V tu osudnou chvíli padl Mordor a z jeho zkázy zachránili hobity Orlové s Gandalfem. A tak skončil Třetí věk a začal Nový věk. Aragorn (Elessar, Elfkam) si vzal za ženu dceru Elronda Arwen Undómiel, (Večernici) a vládl všem západním Zemím.
Frodo se vrátil do Roklinky, kde našel stařičkého Bilba. A pak odjel s přáteli do Kraje, který našli v hrozném stavu. Saruman učinil poslední podlý trik, podmanit si Kraj. Nakonec jej zabil jeho vlastní sluha Červivec. Hobiti se vrátili do Kraje jako rohanský a gondorský voják, Pán Frodo a jeho sluha Sam. Vše dali do pořádku, Peregrin se stal v Kraji vladykou a Sam starostou. Brzy měl Samíček s Růžou dceru Elanor a žil spokojeněji než před válkou. Všichni uznávali hrdinství hobitů, jenom na Froda zapomněli. Frodo velice trpěl, vždyť rány, které utržil se nedají vyléčit.
A jednoho dne odešel do Šedých Přístavů, kde se sešel s Bilbem, Galadriel, jež vlastnila jeden ze Tří Prstenů - Nenju, Elrondem, jenž vlastnil Vilju a Gandalfem, kterému patřila Narja. Přes moře odjeli do země nesmrtelných. Přešel Třetí věk, Prsteny museli odejít a oni museli s nimi.
I na Sama ve stáří dopadla bolest Prstenu a vydal se za svými přáteli. Legolas a Gimli - elf a trpaslík - dva národy, které se nemají rádi, odpluly spolu poslední lodí, kterou ostavil sám Legolas. Aragorn žil mnohem déle než ostatní lidé, ale i jeho dny byli pojednou sečteny a jeho sláva ležela bok po boku s Pipinovou a Smíškovou.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Aragorn - velice vznešený, s pevnou vůlí, velmi laskavým srdcem, nezáleží mu na životech
- pro přátele je ochotný obětovat vše, pro jeho vlastnosti je dobrým králem

Frodo - do války odcházel jako chlapec a během ní vyspěl, získal moudrost, potvrdil
hodnoty života, dokázal sám sebe ovládat, splnil svůj úkol i když nejvíce ztratil on sám

Sam - přestože nezískal žádný titul, jeho čin je nedocenitelný, ve všech nebezpečích
stál po boku svému pánu, ochoten dát život, narozdíl od pána nikdy neztrácel hlavu,
možná propadl beznaději, ale nikdy ne zoufalství, bojoval až do konce

Smělmír a Pelegrin - dělali čest svému národu, nenechali se zahodit, bojovali hrdě, svoje
tituly si plným právem zasloužili, i v těch nejkrutějších chvílích se snažili podpořit své přátele, třeba jenom svým smíchem.

Legolas a Gimli - i když jsou oba z jiného druhu, velice se sobě podobají, nevyhýbali se bitvám a s úsměvem bojovali, dokázali, že ani dva kmeny se nemusí stále nenávidět, nezáleží na tom, z jakého kmene jsou přátelé

Boromir - velice statečný, s bojovným duchem, velice chtivý, podlehl lákadlům prstenu a zaplatil za to, přesto mu patří čest a sláva

Faramir a Éomer - rození bojovníci, chytří, moudří a důvtipní, pro své vojáky jsou symbolem lásky, války a vítězství, jejich odhodlanost překoná strach nejednoho srdce
Hodnocení díla Pán Prstenů:

- děj je opět vložen do smyšleného světa stejně jako Hobit, přesto je dílo v něčem odlišné. Autor vtahuje čtenáře do příběhu a vytváří u něj domněnku skutečnosti. Příběh se vyvíjí ve složitém ději, přesto neztrácí přehlednost. Čtenář bere dílo pesimistickým způsobem, protože všechny události směřují ke špatnému konci. Přesto čtenář doufá v dobro a opravdu se tak stane. Dílo ovšem nekončí stejně jako Hobit, aby dobro dílo zvítězilo na plné čáře. Tento fakt totiž podtrhuje odchod části přátel do země nesmrtelných.

Tři prsteny pro krále elfů pod nebem,
Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene,
Devět mužům: každý je k smrti odsouzen,
Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.
Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.

Aelfwine